Pohádka o malování žroutů odpadů
Bylo nebylo, Na naší chaloupce u Pořešína bydlela tři malá strašidýlka a ta se jmenovala Plastožrout, Papírožrout a Všehožrout. Moc se jim tam líbilo, celé dny se honila nebo si hrála a přísun jídla od dětí i dospělých byl celkem dobrý. Vposlední době začali děti házet Papírožroutovi do pusy skleněné a plastové lahve a dokonce i nějaké ty fujtajbly z lidského jídelníčku (zbytky od jídla). Tomu chudákovi bylo často hodně špatně, nestravitelné jídlo ho tlačilo v bříšku, dokud nepřišel pan doktor, a nestrávenou stravu mu z bříška vyoperoval. Při operaci se dokonce zranil o střep z jedné rozbité lahve. Nejinak na tom byli i druzí dva braši. I je musel zachraňovat pan doktor.

Po poslední operaci, si strašidýlka řekla, že už to na chaloupce není k vydržení, že už je děti nemají rády, jinak by jim to přeci nemohly dělat - a opustila naši chaloupku a šla hledat štěstí do světa.

Chaloupka nám nějak osiřela, říkaly si děti a vzpomínaly co jim tu chybí. A začaly se ptát – kam zmizela naše milá strašidýlka. Nikdo však nevěděl. A protože toho stýskání bylo už hodně, objevila se náhle v říjnu, po pobytu Budějických Termitů v zadní kolně nová strašidýlka.

A jak je krmit, aby nás neopustila jako ta původní ? Pokud možno co nejméně. Když už nebude možné si odvézt přivezené obaly ssebou zpět domů tak takto:

Plastožrout: baští nejraději plastové lahve a to ve sfouklém (placatém) stavu. Z nevyfouklých totiž strašně rychle tloustne a pak si nemůže se svými kamárady hrát na honěnou.

Skložrout: má rád zase skleněné obaly – ale jen vcelku. Ty rozbité ho řezají v bříšku.

Papírožrout: to je specialista na papír, ale igelit a PVC mu způsobují zauzlení střev.

Milé děti i dospělí návštěvníci naší chaloupky: krmte naše strašidýlka podle návodu, aby tu s námi dlouho zůstala.